Buddha nebo Mesiáš, na kterého jsme čekali, je nyní zde, 2. část z 8

Bydlela jsem blízko chrámu. Mnoho starších mnichů a jeptišek z mé skupiny to ví. Bydleli jsme v malém domku. Mniši a jeptišky bydleli v domku. Já jsem bydlela v malém přístřešku kousek dál od dvorku. Vše bylo rozbité a špatné, tak jsem to opravila; Žila jsem tam. Mniši a jeptišky bydleli v domku, který jsme si pronajali s našimi skromnými příjmy z prodeje zeleniny, sójových klíčků a toho všeho. Všichni mniši… mnozí jsou stále naživu a vědí to. Stále tam jsou, na Tchaj-wanu (Formose). Někteří možná odešli někam jinam, do jiných zemí, ale znají všechny tyto příběhy, protože tam žili se mnou. Pak, později, dokonce i ten domek byl prodán a my jsme museli odejít, stanovali jsme kdekoliv a byli jsme vyhozeni z toho či onoho místa. Nebo jsme se utábořili na cestě – tedy na uzavřené cestě. Také jsme bydleli v nějakých domech, kde straší duchové, kde lidé nežijí. Dříve jich bylo na Tchaj-wanu (Formose) spousty, a někteří mniši a jeptišky byli velmi vyděšení.

V domě, který jsme si poprvé pronajali, dlouho nikdo nebydlel, dlouho, dlouho, dlouho… Nevím kolik let. Všude na cestě rostla velká, vysoká tráva – vypadala dokonce podobně jako malá cukrová třtina. Museli jsme ji všechnu posekat, abychom se dostali do domku. Ale platili jsme nájem; víceméně, bylo to levnější. Později, když to bylo vše hotové, vše dobré, celé uklizené, prodali to! Někdo to koupil. Museli jsme se tedy odstěhovat a neměli jsme kam jít. Takže jsme jen cestovali po celém Tchaj-wanu (Formose) s autem z páté ruky, které vždy „usnulo“ na ulici, kdykoli auto chtělo „spát“. Alespoň jsme ho měli. Dali jsme si do něj nějaké věci, hodně jsme se ho natlačili a prostě jsme tábořili kdekoliv nebo jen spali kdekoliv.

Když jsme někde našli nějakou vodu, tak jsme se na ten den nebo na noc prostě dočasně utábořili. Ale pak nás často vyhnali, protože přišel majitel a vyhnal nás. Nevěděli jsme, kdo je majitelem; jen jsme na čas pobývali na poli. Ale pak, když nás viděli, zavolali policii. Pak jsme se museli přestěhovat někdy i v noci. Někdy jsme tábořili na kraji cesty a někdy jsme neměli dobrou pitnou vodu nebo tak něco.

Za to jsem se dokonce odvážila hubovat patrona toho chrámu. Musel být důležitý, že to mohl udělat, takhle se kroutil a vrtěl před Buddhou. A ukazoval všechny své věci, téměř všechny své věci před Buddhou, zadní část a také i přední. Tolik jsem se rozčílila. Možná bych neměla. Ale byla jsem mladá a neměla jsem žádné zkušenosti, jak řešit takové situace. Myslím, že se s přibývajícími dny zlepšuji. Doufám, že mi ten chlápek odpustí. Teď jsme hovořili příliš dlouho.

Když hovoříme o mniších, mniši nosí roucho, důstojné roucho, které symbolizuje Buddhovo učení a cestu soucitu. Tak samozřejmě vzbuzují respekt a důvěru lidí. Někdy to věřící přehánějí. Dělají příliš mnoho problémů nebo mnicha rozmazlují natolik, že mnich někdy zapomene, k čemu je mnichem. Ale kvůli tomu je nepomlouvejte a nedělejte jim ze života peklo. Ať řekli cokoli, nemysleli tím nic špatného. Řekli to přímo od srdce, protože alespoň učili některé Buddhovy principy a přijali 250 pravidel. Tedy alespoň ty základní jsou v rámci dobra. Samozřejmě, možná jsou někteří z nich špatní, ať už úmyslně, nebo jsou nemocní, nebo zpravidla nejsou dobrými lidmi nebo nebyli dobře vyučováni. Ale každý, kdo chtěl být upřímně mnichem či jeptiškou, má ve svém srdci tento ideál, tento vznešený ideál. Možná to nezvládli, pak se dostali ven nebo se jim nedařilo. Ale prosím, nechte je na pokoji.

I když mnich požádá věřící buddhisty, aby věnovali na chrám spoustu peněz, nemohl by to všechno sníst. Jí maximálně třikrát denně, ať mu v chrámu dáte cokoliv. Má na sobě pár párů oblečení, ne mnoho. Nic drahého. A i když mu někdo z darovaných peněz dá auto nebo mu ho dá, je to pro něj nebo jen proto, aby se postaral o své unavené tělo, když chodí do města, aby se setkal s některými věřícími, kteří jsou možná nemocní, aby se za ně pomodlil či se jde na hřbitov modlit za nějakou duši. S tím autem nedělá nic špatného. Nemyslete si, že dáte jen pár dolarů a pak máte právo takového mnicha kritizovat. Jeho život je už nejméně pohodlný. Už víc nemá žádnou ženu, žádné děti, žádnou lásku, žádnou skutečnou osobní lásku. Takže je všechny opustil, aby následoval Buddhovo učení, a ve svém srdci věří, že možná proto, že se stal mnichem, bude osvícen, možná bude osvobozen. Možná, možná ne, samozřejmě. Ne každý, kdo je mnichem, je osvícený.

Žít v tomto světě už je velmi obtížné, nemluvě o životě jako mnich. Všichni (je) neustále sledují. Tak to prosím pochopte. Když nechcete přispět, tak nepřispívejte. Když darujete, pak mnicha nepomlouvejte jen kvůli své dotaci. Na to nemáte právo. Respektujete je. Pokud budete všichni dobří, pak on bude dobrý, i když tak dobrý nebyl, ale pak se bude chovat správně. Když za ním přijdete, ptejte se jen na Dharmu (Učení), dobro, a jak být dobrým člověkem ve společnosti. Neptejte se ho na všelijaké nesmysly, aby vám přivedl nazpět manžela, aby vám přivedl nazpět vaši ženu použitím magie, aby pro vás ovládal vaši ženu, cokoliv. Takové věci do mnišské práce nepatří.

Další věc: Nespojujte mé jméno, mé učení s žádným z mnichů nebo kněží jakéhokoli druhu. Žádného z nich neznám, jestli jsou dobří nebo ne. Nechci, aby si mysleli, že používám jejich jméno, abych byla slavná. Už jsem slavná – až příliš. Přála bych si, abych se nenarodila abych byla takto slavná. Měla bych více klidu, méně práce. Dobrá. Nevadí. Všichni jsme se narodili v tomto světě; všichni musíme nést něco, co se nám líbí či nelíbí. Ale, co chci říct je, nedělejte mi zbytečné problémy. Nespojujte mě s nejlepšími mnichy na světě, nejrespektovanějšími, nejnásledovanějšími, či se špatnými mnichy, nebo středními mnichy, nebo s žádnými mnichy, s žádnými kněžími, či jeptiškami jakéhokoli náboženství.

Jsem mimo všechny druhy náboženských systémů. Následuji pouze Buddhy, Pána Ježíše a mnoho dalších podobných Mistrů a Buddhů – „Mistři“ znamená Buddhové – dokud se nevrátím do Mistrova Domu, to znamená do Buddhovy Země. Já půjdu tam. Jestli tam půjdete vy nebo ne, máte na výběr. Jen vám ukazuji cestu, a pomáhám vám, jak jen mohu – fyzicky, emocionálně, mentálně i duchovně. Protože někdy lidé používají mé jméno k jiným věcem, což nemohu ovlivnit. Dokonce odešel i jeden z mých bývalých rezidentů, rozvětvil se a říká si mistr. Nejen jeden, možná pár – nemám čas to kontrolovat, ale některé prostě znám, protože mi to někteří z jejich (současných žáků) oznámili. Bylo mi to jedno. Jen doufám, že kvůli své chamtivosti a nízké úrovni neudělají špatné věci a neublíží jiným lidem.

Jde o to, že Buddha už vás varoval, když máte ve svém srdci nízké ambice, všichni démoni, duchové neviditelné sféry to poznají a budou se k vám snažit dostat, aby vás podvedli, oklamali, použijí svou magii, půjčí vám ji, abyste udělali všechny možné falešné věci. Například, aby lidé viděli, že vaše tělo má ten a onen zázrak, a pak se jim něco stane, a také vám to připíší, i když to není pravda. Pokud máte ambice – nízké ambice ve svém srdci pro světskou slávu a zisk – pak budete pod vlivem démonů. Znám alespoň pár (žáků), kteří mě opustili, rozvětvili se a byli posedlí těmito magickými bytostmi ve světě démonů.

Existuje mnoho druhů démonů. Buddha nás naučil znát mnoho různých jmen démonů a duchů, například „yaksa“. Mnoho druhů démonů a duchů má moc – tedy ne, že by neměli. Mája – opačný element Buddhy – má vyšší moc (než démoni a duchové). Má téměř stejnou moc jako Buddha, až na to, že nemá soucit. To je jediný rozdíl mezi Buddhou a májou. No, hovořili jsme o tom dříve. Když si to nepamatujete, zkuste se podívat do sútry či tak něco.

A dokonce vyhrožovali Buddhovi – jeden z démonů, Mára (král démonů), jeden z mocných démonů řekl Buddhovi, že ve věku konce Dharmy nechá všechny své děti a vnuky, pravnuky a své příbuzné, aby se všichni vydali stát se mnichy, a využili vzhledu mnichů, aby zničili Buddhovo učení ve věku konce Dharmy, což je právě teď.

„Poté, co Ananda třikrát zopakoval otázku, mu Buddha řekl: ‚Po mé nirváně, v zániku Dharmy, pět smrtelných hříchů zaneřádí svět a démonická cesta bude nesmírně vzkvétat. Démoni se stanou mnichy, aby kazili a ničili mou Cestu. Budou nosit šaty jako světští lidé, také se šerpou pro mnichy; budou se s potěšením honosit pestrobarevnou šerpou (kašaja). Budou pít víno a jíst maso, budou zabíjet živé tvory v touze po jemné chuti. Nebudou mít soucitnou mysl, budou se nenávidět a závidět si.‘“ ~ Konečný zánik z Dharma Sutry

Ale je mnoho dobrých mnichů, to vím. Neznamená to, že jsou osvícení nebo plně osvícení nebo že se stali Arahantem či Buddhou nebo tak něco. Momentálně žádné nemáme. Je mi líto, že to musím říct. No, někteří z vás ví, jestli máte otevřené duchovní oko a můžete vidět. Samozřejmě, jste moji lidé; jste velmi mocní. Můžete jít na různé planety, do různých Buddhových Zemí. Můžete dokonce jít do Země Medicínského Buddhy, a někteří z vás jdou do Země Amitábhy Buddhy. Někteří z vás vidí Quan Yin Bódhisattvu, někteří často vidí Pána Ježíše. Je zábavné, že buddhističtí věřící vidí Pána Ježíše. Až dosud je to tak. Někteří z křesťanů vidí Buddhu a jdou do Buddhovy Země, či vidí Quan Yin Bodhisattvu atd. To je jedno. Všichni jsou ztělesněním Ušlechtilosti a Soucitu. Ať Jsou právě teď v jakékoli Zemi, Jsou jen Soucit, Láska, Vznešenost a Milosrdenství.

Najednou je toho všeho tolik, nevím, co bych vám ještě řekla. Takže jen praktikujte. Praktikujte dobře, tiše, a buďte vděční. Buďte vděční.

Photo Caption: Nezkoušejte nic, pokud vám vnitřnosti říkají ne, i když vypadají podobně jako vaše oblíbené.

Stáhnout fotografii